Publikováno: 7.3.2022
Velikonoce svátky křesťanské nebo světské?
Pro někoho svátky jara, pro jiného nejvýznamnější a nejdůležitější křesťanský svátek. Současná podoba Velikonoc už ale není tak duchovní. Velikonoce dnes hrají převážně kulturní, společenskou ale také komerční úlohu. S velikonočními oslavami se pojí spousta tradic, zvyků i pověr. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, odkud velikonoční tradice pocházejí? Jaká je historie Velikonoc? Jak je slavili naši předkové a jaké zvyky a tradice dodržovali? Které pokrmy se tradičně podávaly na Velikonoce ? V neposlední řadě, jaké pověry a pranostiky se k těmto svátkům váží? Sesbírala jsem pro Vás informace z různorodých zdrojů a doufám, že se o Velikonocích dozvíte více. 😍
Velikonoce a co o nich víme
Velikonoce (latinsky pascha, řecky πάσχα – pascha, hebrejsky פֶּסַח pesach – přechod, přejití) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Tak jako Letnice jsou tedy původně (i podle latinského názvu) svátkem židovským. Na památku vyjití z Egypta jej Židé slaví dodnes. Každá izraelská rodina na Velikonoce obětovala mladého berana a jeho krví potřela veřeje svého domu jako symbol ochrany celé rodiny. Symbol velikonočního beránka se tak přenesl i do křesťanských Velikonoc.
Jak nás církev převezla
U Slovanů a Germánů splynuly lidové oslavy Velikonoc s pohanskými slavnostmi jara, které oslavovaly procitnutí přírody ze zimního spánku. Podle mínění mnoha historiků se křesťanské svátky, jako jsou Velikonoce nebo Vánoce, záměrně kryjí s původními pohanskými oslavami, protože církev chtěla pohanům pomoci se lépe ztotožnit s církevní tradicí. Kvůli této skutečnosti do lidových oslav Velikonoc přešly v germánských a slovanských zemích mnohé původem pohanské zvyky.
Morana
Podle etnologie tedy navazují na tradici původně pohanskou, jako např. Morana, která je považovaná za bohyni smrti. Spojení zimy se smrtí je poměrně logické, bylo to nejnáročnější období roku, které ne všichni přežili. Při ústupu zimy se ale věřilo, že Morana již byla slabá, a bylo tedy možné se jí na podstatnou část roku zbavit . Zvyk vynášení Morany (nebo též Smrtky) je poměrně známý a na některých místech se praktikuje dodnes. Probíhá tak, že se dřevěná tyč obalí slámou, oblékne do ženských šatů a ověsí vyfouknutými vejci a prázdnými šnečími ulitami symbolizujícími smrt. Procesí vesničanů figurínu odnese daleko od svých obydlí a hodí do řeky nebo dolů ze skály. Dívky si cestou zpátky natrhají napučené větvičky listnatých stromů, ozdobí je pentlemi a spolu s nimi „přinesou“ do vesnice i jaro.
Mokoš a vítání jara
Po tom, co byla Morana „mrtvá“, mohli lidé s klidem přivítat bohyni plodnosti, tzv. Velkou matku Mokoš. Dobrou úrodu na následující rok si lidé zajišťovali tak, že prováděli celou řadu rituálů. Na okrajích polí se například do země zapichovaly větvičky rozkvetlé vrby, tzv. kočičky. Vedle tohoto rituálu se prováděla řada dalších poměrně neobvyklých. Mezi nimi lze uvést například rituální koupel v potoce, která se musela provést časně zrána a zcela bez oblečení, čímž se zajistila ochrana před nemocemi a mladým dívkám krása.
Velikonoce a jejich význam
Pro církev mají Velikonoce mnohem víc než jen symbolický význam. Velikonoce jsou významnou součástí křesťanského církevního roku, který začíná Adventem – přípravou na narození Ježíše Krista. Na toto období, spojené s Vánocemi, navazují právě Velikonoce, které jsou oslavou Ježíšovy smrti a jeho následného Vzkříšení. Celý církevní rok vlastně připomíná Ježíšův život. Historické události života Ježíše Krista jsou vlastně popis cesty člověka k Bohu.
Velikonoce jako dlouhý proces
Všechny přípravy na Velikonoce i samotný průběh těchto svátků mají svá přísná pravidla. Podle církevní tradice například přípravy začínají 40 dní předem na Popeleční středu, a samotné Velikonoce začínají vigilií (Vigilie je zvyk připravovat se na významné svátky, anebo mimořádné události předcházející svátkům a událostem), nedělí Vzkříšení a trvají až do svátku seslání ducha Svatého, takzvaných Letnic. První velikonoční týden se nazývá Velikonoční oktáv, čtyřicátý den Velikonoc je oslava Na nebe vstoupení Ježíše Krista, kterou Velikonoce končí. Všechny dny tohoto období pak mají své konkrétní zvyky a rituály, z nichž se některé dodržují dodnes.
V užším náboženském pojetí se Velikonocemi míní pouze slavnost Zmrtvýchvstání Páně neboli Vzkříšení Krista (Boží hod velikonoční), ke kterému mělo dojít třetího dne po jeho ukřižování, resp. vigilie na Bílou sobotu („velká noc“). V širším pojetí se jimi myslí Velikonoční triduum, které začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem, Bílou sobotou, jeho střed tvoří Velikonoční vigilie a končí na neděli Zmrtvýchvstání. Připomíná umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Období od Zeleného čtvrtka až do sobotní vigilie je vlastně součástí postní doby, tedy ne doby velikonoční. Toto pojetí je tedy terminologicky ne zcela správné. V nejširším smyslu pak do celé doby velikonoční spadá padesátidenní období od neděle Zmrtvýchvstání do Letnic.
Oslavy Velikonoc se liší podle církví
Základní duchovní význam Velikonoc je všechny pro církve stejný, ale v oslavách jsou u různých církví rozdíly. Křesťanská církev má Velikonoce spojené se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista, katolická zasvětila Bílou sobotu Boží Panně Marii, Velikonoce vrcholí slavností Vzkříšení a velký význam mají obřady svěcení. Pro evangelíky je základem Velikonoc Večeře páně a Velký pátek spojený s bohoslužbou.
Původ slova Velikonoce
Ve východomoravských a slezských nářečích se pro Velikonoce používá též dvouslovné pojmenování veliká noc či velká noc. Podobné názvy včetně označení velký den, se vyskytují i v řadě dalších slovanských jazyků. Slovo „velký“ odráží význam svátku v křesťanství a slovo „noc“ odkazuje na velikonoční vigilie, noční liturgii, kterou začíná oslava nedělního Zmrtvýchvstání. Den dříve začínal západem slunce předchozího dne, a proto i oslava svátku začínala již předchozího večera; podobně se například Boží hod vánoční začíná slavit na Štědrý večer.
Někdy se i v češtině používá latinské Pascha, které přes řečtinu pochází z hebrejského pesach, názvu židovského svátku, na který Velikonoce navazují. Z tohoto slova je také odvozen název velikonoční svíce paškál.
Kdy se Velikonoce slaví
Datum Velikonoc se odvozuje od židovského svátku pesach, který se slavil dle lunisolárního židovského kalendáře 14. dne měsíce nisan, v den prvního jarního úplňku. Protože nejdůležitější velikonoční událostí je Ježíšovo zmrtvýchvstání, ke kterému mělo dojít v neděli, je datum velikonoc odvozeno od výpočtu první neděle po prvním jarním úplňku.
Datum Velikonoc v západní církvi
Pravidla pro určení data Velikonoc stanovil roku 325 První nikajský koncil. Podle nich připadají velikonoční svátky na neděli následující po prvním jarním úplňku. Pokud první jarní úplněk připadne na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Velikonoční neděle podle těchto pravidel může připadnout na den v rozmezí od 22. března do 25. dubna, tedy přibližně znamení Berana, které je ve zvěrokruhu již od Hipparcha.
Od data Velikonoc je odvozeno stanovení data dalších pohyblivých svátků – Nanebevstoupení Páně, Letnic, svátku Nejsvětější Trojice a Slavnosti Těla a Krve Páně.
Metoda výpočtu Velikonoc pro zvídavé
Nejčastějším datem je 19. duben, nejméně častým pak 22. březen. V křesťanských církvích se Velikonoce (Pascha) slaví první neděli po 14. nisanu, tj. po prvním jarním úplňku (tedy prvním úplňku po 21. březnu). K výpočtu data Velikonoc pro daný rok je proto potřeba znát stáří Měsíce (epakta) pro 21. březen daného roku a data, na kdy připadají neděle. Ke zjištění fáze Měsíce se využíval Metonův devatenáctiletý cyklus, tedy doba, po které dojde k souběhu délek siderických měsíců (měsíčních fází) a slunečních roků. Každých 19 let se tak k danému datu Měsíc nachází (téměř) ve stejné fázi. Pro zjištění neděle je potřeba vypočítat, jakým dnem v týdnu začínal daný rok a existuje tedy sedm možností (jako dní v týdnu), kvůli přestupným rokům je však délka cyklu 28 let. Každému roku se dle tohoto výpočtu přiřazovalo tzv. nedělní písmeno. Na základě těchto výpočtů se sestavovaly tabulky, které mohly sloužit i dalším účelům.
K výpočtu Velikonoc je tedy potřeba zjistit dle Metonova cyklu, kolik dní po 21. březnu nastane úplněk (0–28) a kolikátý den poté připadne na neděli (1–7). Velikonoční neděle tedy může připadnout na 1. až 35. den po 21. březnu. Každému roku tak lze přiřadit jedno z 35 dat Velikonoc. Z výpočtů pak lze sestavit 35 tabulek možného data Velikonoc a těmto datům přiřadit příslušné roky, kdy se Velikonoce slaví ve stejné dny.
Datum Velikonoc se tedy může lišit mezi jednotlivými roky až o více než jeden měsíc (od 22. března do 25. dubna). Jarní rovnodennost je stanovena „úředně“ na 21. březen podle gregoriánského kalendáře bez ohledu na astronomickou skutečnost (která se může až o dva dny lišit). V některých protestantských zemích (například Německu, Švédsku a Dánsku) se ale Velikonoce slavily po několik desetiletí 18. a 19. století podle astronomické skutečnosti.
Pravoslavné Velikonoce, označované jako Pascha, jsou proti katolickým většinou opožděny (zpravidla o týden, ale nezřídka i více), protože pravoslavná církev pro jejich výpočet používá starší juliánský kalendář. Navíc zachovává ustanovení Prvního nikajského koncilu (tj. prvního všeobecného sněmu), který přísně stanovuje, že křesťanská Pascha nesmí být před židovským svátkem Pesach nebo spolu s ním. Toto pravidlo se ve sněmovních aktech nedochovalo, ale je dosvědčeno 1. kánonem Antiošské synody; o tomtéž hovoří už 7. pravidlo apoštolské. Římskokatolické Velikonoce byly např. v r. 2005 před židovským Pesachem.
Velikonoční bohoslužba
Bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce (paškál). Ta je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jimiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do Letnic a při každém křtu, aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem. Pálení čarodějnic či Beltain je pohanskou obdobou (například Påskkärring) a například ve Finsku se koledníci převlékají za čarodějnice. Oheň zde symbolicky očišťuje od zlého ze zimního období.
Velikonoční symboly
Historicky lze symboly Velikonoc vystopovat jako univerzální symboly jara a plodnosti například až do starověkého Egypta, kde zelený Chonsu, syn beraního Amona, stvořitelsky oplodní Kosmické vejce.
Kříž
Nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím. Tento symbol je ale mnohem starší. Ukřižování odpovídá zimnímu slunovratu, kdy Slunce vstupuje do souhvězdí Jižního kříže.
Dnes ho máme spojený především s křesťanskou vírou, protože Kristus byl odsouzen k trestu smrti ukřižováním.
V křesťanství je kříž symbolem Kristova vítězství nad smrtí a hříchem. Katolíci a pravoslavní užívají od raných dob znamení kříže pravou rukou na svém těle. V katolické i pravoslavné tradici má své významné místo svátek Povýšení svatého Kříže (14. září), které připomíná zasvěcení baziliky na místě, kde stál Ježíšův kříž, který měla roku 326 najít svatá Helena, Constantinova matka.
Kříž nemá jen klasickou všeobecně známou podobu tzv. křesťanského kříže s delší spodní svislou částí, který je označován jako latinský, ale může mít různou podobu, kdy připomíná písmena T nebo X.
Velikonoční svíce
Velikonoční svíce, označovaná též jako paškál je vysoká svíce zapalovaná při velikonoční vigilii v církvích západní liturgické tradice, která symbolizuje vzkříšeného Krista, jehož světlo podle křesťanské nauky rozráží temnoty smrti.
Na vysoké svíci je vidět kříž, který doprovázejí řecká písmena Α (alfa) a Ω (ómega). Tato písmena symbolizují, že Kristus je začátek a konec. Do kříže jsou vepsána jednotlivá číslice letopočtu – symbol toho, že Kristus vládne dějinám. Do kříže je vsazeno pět kadidlových zrn, které představují pět ran Kristových na kříži.
Bývá umístěna v blízkosti oltáře, je žehnána na Bílou sobotu a hoří během všech liturgií v době velikonoční a pak se po celý rok může zapalovat při udělování křtu a při pohřbech.
Vajíčko
Dalším z velikonočních symbolů je vajíčko, symbol nového života, neboť samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení. Už ve starověkém Egyptě či Persii se na svátky jara barvila červeně vajíčka (červená jako symbol dělohy). Zdobení skořápek vajec však může sahat až do pravěku. V souvislosti s lidovou tradicí se zvyk tato vejce malovat udržuje i nadále. Označení „kraslice“ je pak odvozeno od červené barvy. Naši předkové totiž měli červenou barvu opravdu v oblibě, o čemž svědčí i fakt, že ji nazývali kráskou. Odtud tak vzniklo označení pro barvená vajíčka, kraslice.
Vajíčko sloužilo jako symbol životní síly, zrození i znovuzrození a také smrti. Oblý tvar vejce ho předurčuje k tomu, být znakem plodnosti a dostatku. Vejce byla často používána různými mágy i k léčení různých nemocí včetně ženské neplodnosti a také k posílení slabých kusů dobytka koulením vajíčka po zvířeti.
Zdobení vajíček mnohdy vychází z regionálních tradic. Historie barvení vyfouknutých vajec je však poměrně mladá. Zdobení vyfouknutých kraslic se začalo provádět až někdy ve 20. letech 19. století.
Důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V západním křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti. Ve východním křesťanství se červené vykládá jako krev Krista. V jihozápadních Čechách se pro Velikonoce používá také pojmenování červené svátky.
Od darování vajíček se v některých krajích pomalu upouští. Vejce mnohde nahrazují čokoládové figurky, alkohol nebo i peníze.
Kočičky
Kočičky symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista. Tradičním křesťanským zvykem je jejich svěcení na Květnou neděli a používání popela z jejich spálení o Popeleční středě.
Křen
Křen symbolizuje hřebíky či hořkost utrpení Krista. Zvyk pojídat křen o Velikonocích se udržuje především v Polsku, Rakousku a Slovinsku. Odpovídá židovské tradici, kdy o pesachu se pojídá jako hořká bylina.
Mléko a med
Mléko s medem symbolizuje dvojjedinost Krista. Ve formě tzv. jidáše symbolizuje provaz Jidáše Iškariotského. Mléko a strdí symbolizuje zaslíbenou zem z Exodu, což je přejato i do legendy o Praotci Čechovi. S beránčím Amonem byl ztotožňován i Zeus, který byl jako mladý krmen mlékem a medem. Dvojjediný Amon-Re má slzy, ze kterých se zrodili lidé, a které symbolizují med nebo včely. Reova manželka Hathor (respektive Mut) je kraví bohyní mléka (symbolizuje Mléčnou dráhu).
Velikonoční zajíček
Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé velikonoční symboly můžeme vystopovat až z předkřesťanské doby. Například zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara, avšak např. v byzantské ikonografii představoval zajíc Krista.
O Velikonocích byl ztotožňován s obrazem vzkříšeného Krista, který překonal spánek smrti a vystoupil z hrobu do věčného života. V bibli je zobrazuje chudé, skromné a pokorné.
A proč je zajíc spojován s nošením vajíček? Podle některých zdrojů symbolika zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.
Dnes se v obchodech běžně setkáváme s čokoládovými zajíčky různé velikosti i barev a je neopomenutelným sortimentem v předvelikonočním období.
Nenáboženské velikonoční tradice
Řehtání
Od čtvrtka do soboty chodili po vsi chlapci školou povinní a nahrazovali zvony, které odletěly do Říma. Na Zelený čtvrtek se šlo po škole a navečer, na velký pátek ráno před školou, po škole a na večer a naposledy na bílou sobotu ráno. Chodili tak aby obešli celou vesnici a u každého křížku se modlili. Na Velký pátek v podvečer obešli ves dům od domu, kde vykoledovali nějaké vajíčko, sladkost – sušené švestky, křížaly či drobné mince. Nejstarší z chlapců se nazýval kaprál. V některých oblastech měli slaměného Jidáše.
Pomlázka
V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…”
Jestli dojde dříve na pomlázku, nebo koledy, záleží na situaci. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč českými zeměmi mírně mění.
Jiný výklad pomlázky – odvozeno od pomlazení, tj. omlazení. Proto muži používají mladé proutí s největším podílem „životní síly“, kterou jakoby předávají vyšlehané osobě. Z téhož důvodu ženy dávají jako odměnu za omlazení vajíčko, prastarý symbol nového života. Jinak v Čechách, na rozdíl od Moravy, nejsou tradicí hody ale koleda (hody jsou spíše pomístní název), přičemž koleda probíhala v průběhu roku vícekrát, nejen v období Velikonoc, a jejím původním smyslem byla ochrana před špatnými vlivy a posílení těch dobrých. Za toto byli koledníci odměňováni. V průběhu doby se původní smysl vytrácel a vlastně se stala „lepší“ formou žebroty chudší části obyvatelstva.
Pozdrav
Kromě velmi podstatné návštěvy bohoslužeb během velikonočního tridua můžeme mezi náboženské tradice zařadit velikonoční pozdrav, zvyk pocházející především z východních církví, který se rozšířil i mezi římské katolíky a protestanty. Zvyk spočívá v tom, že se křesťané o slavnosti Zmrtvýchvstání Páně zdraví místo běžného pozdravu: „Kristus vstal z mrtvých!“ Odpovědí pak je: „Opravdu vstal z mrtvých!“
Tradiční velikonoční pokrmy
Pokrmů, které se tradičně objevují na sváteční tabuli, je celá řada. Velikonoční menu se liší region od regionu. Ve většině krajů se připravují mazance, jidáše, peče se beránek a velikonoční nádivka a různé pokrmy z vajec.
Mazance a Jidáše
Kulatý mazanec je symbolem slunce. Dnes si pochutnáme na sladké verzi tohoto pečiva, dříve se ale připravoval ve slané verzi ze strouhaného sýra a vajec. Některé hospodyňky uprostřed mazance dělají znamení kříže. Jidáše mají podle lidových tradic tvar válečku, protože symbolizují provaz, na kterém se podle Bible Jidáš oběsil. Některé výklady ale uvádějí, že původ pečení jidášů je pragmatičtější. Hospodyně potřebovaly spotřebovat zbytky těsta, ze kterých pak vznikaly malé jidáše.
Velikonoční beránek
Beránek představuje v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé při pesachovovém svátku pojídají pesachového beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. Na památku toho, že vyšli izraelité z Egypta, každý rok před velkou nocí pekli beránka na hořkých bylinách a pojídali ho s nekvašeným chlebem. Pečeného beránka jedl také Ježíš při poslední večeři se svými apoštoly. V křesťanství je beránek Boží jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa. V dobách starověku a středověku se připravoval beran na ohni. Ale protože jeho maso bylo drahé, chudší vrstvy si jako náhradu masa pekly beránka ze sladkého těsta a tento zvyk se dochoval až do dnešních dob.
Velikonoční nádivka
Připravuje s několika druhů mas a podává se tradičně na Bílou sobotu. Její podoba se liší kraj od kraje. Vždy by ale měla obsahovat zelené byliny symbolizující příchod jara.
Postní období před Velikonocemi
Postní období před Velikonocemi je pohyblivého data, které je ohraničené masopustním úterým a velikonoční nedělí. Toto postní období připadá na šest neděl před Božím hodem velikonočním a koná se jako podobenství Ježíše Krista na poušti. Doba půstu začíná na Popeleční – také označovanou jako škaredá nebo černá – středu a končí Božím hodem velikonočním. Půst spočívá v tom, že by se mělo jíst pouze jedno jídlo denně a člověk by se měl vyhnout masitým jídlům a mléčným výrobkům. Půst je chápaný jako jakási očistná zkouška a vnější znamení vnitřního obrácení se člověka. Důvody k půstu však nebyly jen náboženské, ale měly také svou pragmatickou rovinu, protože se konal právě v době konce zimy, kdy již postupně ubývaly zásoby potravin. Půst však nespočíval jen ve stravovacích pravidlech, ale znamenal také omezení nočních zábav, svateb nebo milostných nočních schůzek, jednoduše byl spojován s ochromením veškerého společenského života.
Během postního období prožíváme šest postních nedělí, které mají své názvy:
První postní neděle – Černá
Invocavit – podle vstupní antifony “Invocavit me et ego exaudiam eum” = Bude ke mně volat a já ho vyslyším, nebo také černá (fialová) neděle. Černou nedělí je nazývána podle černého oděvu žen, který nosily kvůli nastalé postní době, Fialová podle fialové liturgické barvy.
Kromě toho se užívají i pojmenování Liščí, Pučálka, Pytlová. Liščí neděle je odvozena od zvyku, kdy hospodyňky pekly preclíky a zavěšovaly je na stromky. Dětem se pak vyprávělo, že je nadělila liška. Název Pučálka se pojí s typickým pokrmem z praženého hrachu. Pučálka se však nazývala i masopustní maškara vystrojená do oděvu z hrachoviny, která vcházela do stavení a pro zajištění bohaté úrody rozhazovala po světnici zrna hrachu.
Druhá postní neděle – Pražná
Reminiscere – podle vstupní antifony “Reminiscere miserationum tuarum, Domine” – Pane, rozpomeň se na své slitování, na své milosrdenství, nebo také pražná neděle. Nazývá se podle pokrmu z pražených naklíčených zrn. Někdy se tato neděle označuje jako sazometná. Už svým názvem evokuje dobu smýčení, čištění, úklidu, kterému se hospodyňky věnovaly.
Třetí postní neděle – Kýchavá
Oculi – podle vstupní antifony “Oculi mei semper ad Dominum” – Mé oči stále vyhlížejí Pána, nebo také kýchavá neděle. Pokud tento den třikrát za sebou kýchnete, máme pro vás dobrou zprávu – dle pověry byste si po celý rok měli užívat pevného zdraví. Jiná verze: Lidé se obávali, aby během dne nekýchli, protože věřili, že kýcháním začíná mor. V historii se tuto neděli také vzpomínalo na oběti moru.
Čtvrtá postní neděle – Družebná
Laetare – podle vstupní antifony “Laetare Jerusalem” – Raduj se, Jeruzaléme, nebo také družebná neděle. Přátelé se scházejí ke společnému posezení. Při těchto setkáních se konzumovaly typické koláče zvané „družbance“. V tento den se také chodívalo na námluvy – družba se ženichem šli do domu, kam chtěli na velikonoční pondělí přijít požádat o nevěstu.
Pátá postní neděle – Smrtná
Judica – podle vstupní antifony “Iudica me Deus” – Zjednej mi právo, Hospodine, nebo také smrtná neděle. Konává se rituál vynášení smrti a donášení nového léta. Morana – Smrtka bývá zhotovená ze slámy, ustrojená do ženských šatů a upevněná na velkou dřevěnou tyč. Lidé do ní vtělili vše zlé, co zima přinesla. Obejde se s ní celá vesnice, pak se v některých oblastech pálí na ohni, jinde se vhazuje do vody. Poté se nazdobí léto, jinde též líto, které tvoří smrček zdobený vejci a mašlemi, a chodí se s ním koledovat.
Šestá postní neděle – Květná
Palmarum, také zvaná Beránková, Palmová. Týden před Velikonocemi je ve znamení Květné neděle, tj. den před nastávajícím pašijovým týdnem. Zelené ratolesti nebo proutky „kočiček“se žehnají v kostele. V některých oblastech se větvičky jívy svazují do velkých svazků zvaných „palmy“, obdobné pugétky se podle krajových zvyklostí nazývají též „košťata“, „ráhna“ či „jehnídy“.
Co to je Svatý týden
Svatý týden či Pašijový týden, příp. též Velký týden, je významné období křesťanského liturgického roku, ve kterém si křesťané téměř všech vyznání připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.
Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Květná neděle je označení pro šestou a zároveň poslední neděli postní. Připomíná jednak slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma a zároveň se při bohoslužbách předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista tzv. Pašije (utrpení – latinsky Passio). Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Věřící si pak tyto větvičky nechávají rok doma, aby je pak před zahájením půstu o Popeleční středě spálily. Na území České republiky se k tomuto účelu užívá tzv. kočiček. Po květné neděli následuje Modré pondělí, Šedivé úterý, Sazometná, lidově také Smetná nebo Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a nakonec Boží hod Velikonoční. K některým dnům se váže zajímavá historie a tradice, proto se u nich trošku zastavím.
Modré pondělí
Modré někdy také Velké pondělí je druhým dnem Svatého týdne. Modré se je pravděpodobně odvozeno od modré látky, která se na Modré pondělí věší v kostelích. Ale proč zrovna tato barva? Má něco symbolizovat? O tom nejsou žádné zmínky, spíše se jedná o nejednotný význam německého slova “blau”, což jednak znamená modrou barvu, tak výraz pro podnapilost či neschopnost práce. O Modrém pondělí by se totiž podle výkladu pověr nemělo pracovat. To ale neplatí pro hospodyňky. Pověry říkají, že by hospodyně v tento den měly začít pořádně uklízet. Svůj “velký jarní úklid” byste si tak pravděpodobně měli nechat právě na tento den. Modré pondělí je zároveň posledním masopustním pondělím.
Šedivé úterý
Šedivé úterý je třetím dnem Svatého týdne. V tento den by hospodyňky měly vzít do rukou košťata a ze všech rohů a zákoutí v bytě by měly vymést prach a pavučiny. Na Šedivé úterý se také myjí okna, podlahy a někteří lidé dokonce bílili stěny. Pokud jste s úklidem začali už v pondělí, v úterý byste jej měli završit, aby se vše blýskalo.
Škaredá nebo sazometná středa
Škaredá středa nebo také sazometná středa je středa svatého týdne před Velikonocemi. Připomíná zradu Jidáše Iškariotského, který byl špehem mezi učedníky Ježíše Krista. Podle lidového vyprávění se v tento den Jidáš na Ježíše mračil, tedy škaredil. Podle lidové pověry se v tento den lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Jméno sazometná pak získala podle toho, že se tento den vymetaly komíny. Na Škaredou středu se v českých zemích pečou jidášci, což je pečivo, které připomíná smyčku, na kterou se Jidáš oběsil. Jí se pomazané medem a tradičně až na Zelený čtvrtek.
Zelený čtvrtek
Zelený čtvrtek je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua. Křesťané všech denominací si připomínají poslední večeři Ježíše Krista s dvanácti učedníky a ustanovení eucharistie. Český přívlastek zelený byl převzat z němčiny, kde zkomolením původního názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) vznikl Gründonnerstag (zelený čtvrtek). Podle pověry se v tento den jedla zelená strava (špenát, zelí atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. O Zeleném čtvrtku se při liturgii naposledy rozeznívají kostelní zvony a utichají až do velikonoční vigilie („odlétají do Říma“), místo zvonů a zvonků nastupují řehtačky, klapačky a hrkači (s tímto zvykem se lze setkat zejména v oblastech se silnými folklórními tradicemi, např. na Slovácku, Valašsku, Chodsku či v Pošumaví).
Pranostiky spojené se Zeleným čtvrtkem:
- Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
- Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Velký pátek
Velký pátek, den Kristova ukřižování, pátek před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua. Tento den je připomínkou utrpení (pašijí) a smrti Ježíše Krista na kříži. V západních církvích může tento pohyblivý svátek připadnout na datum od 20. března do 23. dubna včetně. V lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve. Velká moc se ovšem připisovala koupelím – ještě před svítáním lidé vycházeli k potůčkům, aby si zajistili pevné zdraví po celý rok.
Pranostiky spojené s Velkým pátkem:
- Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
- Velký pátek deštivý – dělá rok žíznivý.
- Velký pátek vláha – úrodu zmáhá.
- Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
S Velkým pátkem je spojena také řada lidových pověr:
- Kdo se chtěl vyvarovat bolení zubů, na Velký pátek musel 3x kousnout do 3 mezníků.
- Pokud chtěl závistivý soused uškodit jinému sousedu, vysypal mu před Velkým pátkem před dveře odpadky a střepy.
- Kdo chtěl být zdráv, o Velkém pátku si před východem slunce omýval tělo ve studené vodě.
- Aby rodina držela pohromadě, vařila hospodyně na Velký pátek vejce na tvrdo, které na Velkou neděli rozdělila mezi všechny členy rodiny.
Velký pátek v Česku
Velký pátek byl slaven jako státní svátek do 50. let dvacátého století. Debata o obnovení Velkého pátku jako státního svátku probíhala v Česku periodicky kolem oslav Velikonoc. 2. dubna 2015 tehdejší premiér Bohuslav Sobotka vyslovil podporu návrhu koaliční KDU-ČSL na obnovení Velkého pátku jako státního svátku. Poprvé byl Velký pátek (ostatním) svátkem v roce 2016.
Bílá sobota
Bílá sobota, tj. svatá, velká nebo světlá, světelná, je v liturgickém kalendáři den před Velikonoční nedělí, součást Svatého týdne – druhý den velikonočního tridua. Připomíná den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Tento den je ve znamení hudby a lidových tradic jako symbol ukončení pátečního půstu. Znamená čas na pečení velikonočních beránků a mazanců.
Neděle velikonoční
Neděle velikonoční je vlastním dnem oslav Velikonoc. Je to slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční), největší událost křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo zmrtvýchvstání a vítězství nad smrtí (a vykoupení celého lidstva). Tradičně byla ve znamení dobrého jídla, slavnostního oblečení, pokud možno s novými částmi oděvu a všeobecného veselí. V církvi se koná nejslavnější bohoslužba náboženského roku. Začátek tradičně bývá o půlnoci mezi Bílou sobotou a následující nedělí, ale z praktických důvodů se často začíná dříve, ještě na Bílou sobotu večer. Součástí bohoslužby bývá i udělování křtu, především katechumenům (Katechumen označuje ty, kdo se připravují na křest a přijetí do církve a jsou tudíž vyučováni v křesťanské víře), kteří se předtím na křest delší dobu připravovali, a obnova křestních slibů u stávajících členů náboženské obce.
Zdroje informací v článku:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Btn%C3%A1_ned%C4%9Ble
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velikono%C4%8Dn%C3%AD_triduum
https://cs.wikipedia.org/wiki/Paškál
https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BE#Symbol_v_k%C5%99es%C5%A5anstv%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Morana
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C3%A1n%C3%AD_jara
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moko%C5%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vigilie
Co a kdy je na Velikonoce modré pondělí? Zvyky a tradice. České Velikonoce [online]. Česká Republika: České Velikonoce, 2020 [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://www.ceskevelikonoce.cz/modre-pondeli/
Co a kdy je na Velikonoce šedivé úterý? Zvyky a tradice. České Velikonoce [online]. Česká Republika: České Velikonoce, 2020 [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://www.ceskevelikonoce.cz/sedive-utery/
Jak vznikly Velikonoce a jaké jsou dochované tradice?. Knihcentrum revue [online]. Česká Republika: Knihcentrum revue, 2017 [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://www.knihcentrum.cz/jak-vznikly-velikonoce-a-jake-jsou-dochovane-tradice
SLEZINA, J. Postní neděle – jejich názvy. Farnost Litoměřice [online]. Česká Republika: Farnost Litoměřice, 2015 [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://www.farnost-litomerice.cz/clanky/Postni-nedele-jejich-nazvy.html
Postní období před Velikonocemi. Wikisofia [online]. Česká Republika: wikisofia, datum vydání neuvedeno [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Postn%C3%AD_obdob%C3%AD_před_Velikonocemi